Kam směřuje náš sport

Český sport není v dobré kondici a zatím se mu na lepší časy neblýská. V souvislosti s nedostatkem finančních prostředků a zvyšujícím se počtem byrokratických klacků pod nohama v klubech a oddílech, přestal sport fungovat úplně.

I díky tomu nenávratně ubyla celá řada dobrovolníků, trenérů a funkcionářů, prostě těch, na kterých naše tělovýchova vždycky právem stavěla. Každý současný sportovní úspěch na mezinárodním kolbišti je vlastně velký zázrak. Počet organizovaných obyvatel je v České republice pod úrovní 20%, přičemž v Evropské unii organizovaně sportuje dvojnásobek populace. Nejvíce je to vidět při porovnání úrovně kolektivních sportů s okolními zeměmi.

Naše republika, kdysi sportovní velmoc, chřadne a nemoc se příliš léčit nedaří. Pro půl milionu dětí je z finančních důvodů sport nedostupný. Kolik talentů, šikovných kluků a holek má problémy dostat se k výkonnostnímu sportu, kolik talentů nemůže projevit své schopnosti pro vrcholovou úroveň. Přitom naše trenéry ve velkém množství najdete na všech obydlených kontinentech ve stovkách zemí, včetně těch nejvyspělejších.

Hnutí ANO dnes hledá různé možnosti, jak očistit sport od mafiánských praktik minulých období, a také se snaží vytvořit prostředí, které by umožňovalo lepší přerozdělování finančních prostředků ze státního rozpočtu do této důležité oblasti. Předpokládám, že hledali cesty, aby se vyhnuli chybám, kterých se například dopustili jejich předchůdci.

Stěžejní bude nejen trvalé navyšování finančních prostředků, ale také nutnost nalézt způsob jak nastavit a kontrolovat financování sportu. Je třeba stanovit měřitelné cíle a metody, jak vyhodnotit výsledný efekt jednotlivých dotací. MŠMT léta selhává jako garant, neboť nebylo doposud schopné zabránit nerovným podmínkám právě při jejich rozdělování. Právem tak docházelo po léta minimálně k podezření na nečestné a korupční jednání účastníků dotačních řízení. Samočistící efekt by měly nalézt a uplatňovat všechny organizace, pokud chtějí dosahovat na podporu ze státního rozpočtu.

Cesta k nápravě, kterou tato vláda v demisi zvolila, je zřízení funkce vládního zmocněnce pro sport. Jeho úkolem bude mimo jiné připravit specializovaný úřad, který převezme problematiku sportu do své správy. Vládní zmocněnec pro sport se má podílet na vypracování plánu státní politiky ve sportu, vypracování novely zákona, na základě které vznikne agentura pro řízení sportu. Dosud není jasné, jaké bude mít kompetence ve vztahu ke vládě, ministerstvu či ke státnímu rozpočtu. Necháme se překvapit. Doufám jen, že to bude po špatných letech milé překvapení.

Jsem však rád, že ani ministr a ani vládní zmocněnec nehledají garanta na přerozdělování financí ze státního rozpočtu prostřednictvím některých střešních organizací, jak tomu bylo u některých dotací v minulosti. Vážíme si činnosti Českého olympijského výboru, České unie sportu i jiných organizací, ale plnou zodpovědnost za financování sportu musí nést vláda.

KSČM léta tvrdí, že sport si zasluhuje přinejmenším samostatnou rozpočtovou kapitolu. Pokud nový úřad nastaví pravidla pro rozdělování peněz, začne s přípravou nového zákona o podpoře sportu, vypracuje plán státní politiky pro delší časové období, pak ho přivítáme s otevřenou náručí. Ministr školství by měl naopak redukovat počet zaměstnanců na svém ministerstvu.

Velký cíl budoucího zmocněnce, který se ujme svého postu 1. března, je přitáhnout děti ke sportu a pohybovým aktivitám. Moc bych přál českému sportu, aby se to podařilo, ale po létech půstu to vůbec nebude jednoduché a pouhé proklamace nestačí. Navíc musíme počítat s tím, že pětadvacetiletá sportovně zanedbaná generace své děti ke sportu příliš aktivně nepovede. Teprve praxe prokáže, zda přibývá dětí v klubech, zda ubývá dětské obezity a tělocvik se posouvá v oblíbenosti předmětů opět směrem vzhůru.